Bezdomovectví - charakteristika

I když si to většina z nás nepřipouští, stát se bezdomovcem je velmi snadné. Je důležité si uvědomit, že bezdomovectví není životní styl, který si dotyční sami zvolili, a nechtějí na tom nic měnit. Většina lidí bez domova se v tíživé situaci ocitla nedobrovolně a hledají z ní cestu ven.

1.       Vymezení pojmu „bezdomovec"

Již samotný pojem „bezdomovec“ je problematický, neboť je obecně vnímán negativně až pejorativně. Zákon o sociálních službách uvádí pojem „osoby bez přístřeší“, setkáme se i s pojmy „osoby sociálně slabší, nepřizpůsobivé. Český právní řád pojem „bezdomovec“ nezná, neboť každý svéprávný a zletilý občan ČR má trvalé bydliště, které má uvedeno v občanském průkaze, byť to nemusí být znamenat, že na dané adrese skutečně bydlí.

Bezdomovectví je podle definice ETHOS souhrnné označení pro heterogenní populační skupinu zahrnující jak viditelné bezdomovce, tj. osoby, které spí venku (bez střechy), tak osoby, které v důsledku nemožnosti zajistit si jiné bydlení žijí v ubytovacích zařízeních pro bezdomovce, dále osoby, jejichž bydlení je nejisté (např. bez právního titulu), a také osoby, které žijí v podmínkách, které neodpovídají minimálním standardům bydlení v daném kulturním a sociálním prostředí. (MPSV 2015)


Jak se vidí sami bezdomovci

lidé bez jakéhokoliv zázemí                bezinky

osoby sociálně slabší                         pouliční směs

osoby dočasně bez přístřeší               bezďáci

lidé bez naděje                                 republikový oříšek

osoby v nouzi                                   streetpeople 

osoby v sociální nejistotě                   děti ulice

lidé dočasně nepřizpůsobeni               tuláci

Podle Pavla Pěnkavy (Hradecký 2007)

 

Cílem politiky vedoucí k řešení bezdomovectví je udržení nebo nalezení bydlení, nikoliv přístřeší či ubytování (skupina osob žijících v těchto zařízeních patří dle definice ETHOS mezi bezdomovce).

 

2.       Formy bezdomovectví

V zásadě lze bezdomoveckou populaci rozdělit do tří skupin:

a) Zjevné bezdomovectví – týká se osob, které jsou nejviditelnější. - osoby žijící na ulicích, na nádražích. Jsou to ti, kteří vyhledávají ubytování v zimních noclehárnách, azylových domech, v noclehárnách zřizovaných městy nebo charitativními organizacemi. Tyto osoby ztrácejí vazby se svými rodinami, u veřejnosti vyvolávají pocity bezradnosti.

b) Skryté bezdomovectví - lidé bez přístřeší, kteří se z nějakého jim známého důvodu neobracejí na veřejné či charitativní služby, aby nalezli nocleh. Počet těchto osob může být značný hlavně v regionech, kde je nabídka služeb nedostačující. Tito lidé bydlí ve squatech, přespávají ve sklepích, domech určených k demolici, ve starých automobilech, kontejnerech, výměnících, ve stanech, v zemljankách, v kanálech, v lesích, v nejlepším případě přespávají u známých.

c) Potenciální bezdomovectví - osoby, jejichž potřeby jsou úřadům buď neznámé, nebo známé jen částečně. Není vždy jednoduché určit přesně rozdíl mezi podmínkami života bezdomovců, kteří se obracejí na provozovatele ubytoven, a těch osob, které žijí v nejistých podmínkách nájemních bytů, které nevyhovují nárokům zdravého bydlení (domy určeny k demolici, holobyty apod.). Do této skupiny řadíme i osoby, které čekají na propuštění z různých ústavů, vězení, na opuštění dětského domova, migranti.

 

3.       Statistická data

Odhadovaný počet osob bez přístřeší v ČR je dle expertů, kteří vycházeli zejména z výše uvedené definice ETHOS, přibližně 30 000. (MPSV 2013)

Osob ohrožených ztrátou bydlení se v ČR odhaduje 119 tis. Nejvyšší počet osob byl odhadnut v Moravskoslezském kraji - cca 28 tis. a dále Ústeckém kraji cca 14 tis. Naopak nejnižší počty ohrožených osob byly odhadnuty v obcích Královéhradeckého kraje (2 tis.).

 

4.       Příčiny a problémy bezdomovectví

Podle MPSV (2015) mezi nejčastější důvody vzniku bezdomovectví v obcích patří:

  1. zadlužení (90,0 %),
  2. závislost na alkoholu (79,2 %),
  3. nezaměstnanost (78,7 %).

Za nejméně uváděný důvod bylo zvoleno onemocnění (10,9 %) a gamblerství (12,2 %).

 

Velký problém posledních let představuje zadlužení. V případě bezdomovců většinou dluhy přesahují jejich možnosti a šance na splacení pohledávek je téměř nulová. K tomu přispívá i fakt, že bezdomovci často sami neví, kde všude mají své pohledávky a ty se stále zvyšují a později se mění v exekuci Mezi nejčastější dluhy patří: neplacení zdravotního a sociálního pojištění, nesplacené úvěry, alimenty, jízda na černo.

Mezi další rizikové faktory pro vznik bezdomovectví na straně osob patří: rodinné konflikty a rozvraty, propuštění z institucionální péče (dětský domov, vězení, psychiatrická léčebna, nemocnice), nízký sociální status, obecně nízké sociální kompetence a nedostatek sociálně podpůrných sítí, problémy s duševním zdravím, sexuální a psychické zneužívání v dětství, zneužívání drog, delikventní chování či zkušenost s vězením.

Mezi nejvýznamnější strukturální faktory patří vývoj na trhu práce a trhu s byty, politika v oblasti sociálních dávek a síťování sociálních služeb, nedostatky ve vzdělávací soustavě, rostoucí míra chudoby, nedostatky ve vytváření rovných příležitostí, regionální rozdíly nebo změny v oblasti rodinného života. (MPSV 2015)

Mezi skupinou skrytých bezdomovců přibylo mladých lidí do 25 let (zejména skupina opouštějící institucionální péči), osob se zdravotním postižením, rodin s dětmi a žen. Ženy více trpí psychickými obtížemi a jsou častěji vystaveny násilí. U seniorů je situace často spojena s kombinací neschopnosti pokrýt nezbytné životní náklady, protože na ně příjmy nestačí, s osaměním a často s nemožností vyměnit dosavadní byt za menší.

Oproti bydlící populaci se potvrdil zhoršený zdravotní stav, vyšší výskyt chronických onemocnění, vyšší prevalence infekčních chorob i častější problémy s duševním zdravím.

Vztah mezi výskytem závislosti nebo jiné duševní poruchy a bezdomovectvím je velmi úzký. Můžeme říci, že bezdomovectví může vést ke vzniku duševních potíží, depresí či závislostí. Současně tak i duševní nemoc v kombinaci se socioekonomickými problémy může být spouštěcím mechanismem k bezdomovectví.

 

5.       Bezdomovci jako specifická subkultura

Bezdomovce dokážeme rozpoznat zejména podle neupraveného zevnějšku, množství igelitek a zápachu. Dodržování hygieny je na ulici velmi problematické. Lidé, kteří se ocitli bez domova teprve krátce si ještě, oproti těm, kteří již rezignovali, snaží udržet hygienické návyky. Mladší bezdomovci kladou důraz na značkové oblečení, které je navenek znakem určitého postavení. Toto oblečení kradou, nebo kupují za zlomek ceny na černém trhu. Starší bezdomovci většinou oblečení nalézají u popelnic či od charitativních organizací. (Marek 2012).

Obživu získávají bezdomovci zejména u různých charitativních organizací, vybíráním popelnic - zejména u supermarketů, somrováním, žebráním, krádežemi, v krajní variantě – prostitucí.

Často se u bezdomovců setkáváme se somrováním. Nejčastějším působištěm jsou parkoviště, parky, nádraží. Tedy všude tam, kde je vysoká koncentrace osob. Tito „somráci“ obcházejí kolemjdoucí s určitou historkou a požadavkem o pár drobných. Kolem lékáren se pohybují ti, co potřebují peníze na recept, kolem nádraží ti, co potřebují na jízdenku a v parku ti, co se zeptají: „Nemáte nějaké drobné?“ (Průdková, 2008)

Člověk má jeden domov, ale bezdomovec sto. Domovem je pro ně místo, kde přespávají.  Lidé, kteří se náhle octnou na ulici, považují z počátku tento stav za provizorní a nepřipouští si, že by se mohlo jednat o déletrvající stav, proto na začátku pouze snaží přežít noc jízdou tramvají nebo podřimují na lavičkách. Tím narůstá spánkový deficit, protože je tu obava z fyzického násilí nebo okradení. Výhodou jsou velká města, kde se dají střídat místa přespávání a většinou to bývá park, různé výklenky, mosty nebo zahrádkářské kolonie (Keller, 2013).

Volný čas je pro bezdomovce také specifický. Na ulici ztrácí pocit bezpečí, soukromí, možnost každodenní hygieny. Ztrácí svůj dosavadní řád a musí si vybudovat nový denní režim, který je značně odlišný od toho, na co byl doposud zvyklý. Nejdůležitější je zajištění si základních životních potřeb, jako je potřeba jídla, vyřešení, kde v noci bude spát. Na druhé straně se objevuje nuda, která je vyplňovaná spánkem, sběrem, somrováním a brigádami.

 

Velmi zajímavě se problematice bezdomovectví věnuje Mgr. et Bc. Jakub Marek ve svých vysokoškolských pracích: Identita mladého bezdomovce, jeho životní styl a motivace ke změně životního stylu a Psychosociální bariéry v reintegraci bezdomovců.

 

Zpracovala: M. Kunstová, červen 2018

 

Použitá literatura:

HRADECKÝ, I. a kol. Definice a typologie bezdomovství [online]. Praha: Naděje o.s., 2007. ISBN 978-80-86451-13-8. 7. Dostupný z www:

https://www.nadeje.cz/img-content/files/docs/odborne/2007dtbezdm.pdf

 

KELLER J.: Posvícení bezdomovců.  Úvod do sociologie domova. 1. vyd. Praha: Slon, 2013. 290 s. ISBN 978-80-7419-155-8. 

 

PRŮDKOVÁ, T., NOVOTNÝ, P.: Bezdomovectví. Praha: Triton, 2008. 93 s. ISBN 978-80-7387-100-0

 

MAREK, J. Psychosociální bariéry v reintegraci bezdomovců. 2012. Bakalářská práce

 

Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. Portál Vlády ČR. [online]. 2013. Dostupný z www:

https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Koncepce-prevence-a-reseni-problematiky-bezdomovectvi-v-CR-do-roku-2020.pdf

 

Vyhodnocení průzkumu bezdomovectví v obcích s rozšířenou působností. Portál MPSV. [online]. 2015. Dostupný z www: https://www.mpsv.cz/files/clanky/25753/Vyhodnoceni_pruzkumu_reseni_bezdomovectvi_v_obcich_s_rozsirenou_pusobnosti_v2.pdf

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
1
2
3
4
5
6
7
 
 
 
 
 
 
 
8
9
10
11
12
13
14
 
 
 
 
 
 
 
15
16
17
18
19
20
21
 
 
 
 
 
 
 
22
23
24
25
26
27
28
 
 
 
 
 
 
 
29
30
31
1
2
3
4