Kriminalita a delikvence - Charakteristika

 

Kriminalita je úhrn činů uvedených v trestním zákoníku obvykle popisovaných podle prostoru, času, rozsahu, struktury a pohybu. V obecném slova smyslu je to zločinnost, tedy společenský jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti.

Kriminalita mládeže je součástí celkové kriminality a zahrnuje jednání osob do věku 18 let, jehož důsledkem je překročení právních a společenských norem, což je charakteristické pro trestný čin. Osoby ve věku 15-18 let se označují jako mladiství a jsou ze zákona trestně odpovědní s jistým omezením. Osoby mladší 15 let nejsou trestně odpovědné, spáchá-li však dítě mezi 12. až 15. rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest, může se takovému jedinci uložit v občansko-právním řízení ochranná výchova, který uloží příslušný soud.

Širším pojmem než kriminalita, je delikvence, neboť označuje činnost porušující nejen právní, ale i společenské, tedy širší normy, takže se takové jednání vztahuje i na děti a mladistvé, kteří se tak stávají delikventy.

Podle stupně závažnosti činu, kterým osoba porušuje normy, hodnotíme takové chování jako disociální, asociální a antisociální. Závažnost chování obvykle stoupá s věkem a má také tendenci se prohlubovat, takže mírnější porušení norem, které je sice nepřiměřeným chováním, ale nenabývá sociální dimenze (tedy disociální chování), anebo je v rozporu se společenskou morálkou (asociální chování), se vyskytuje zpravidla u dětí mladších. Zahrnujeme mezi ně kázeňské přestupky ve škole, neposlušnost, vzdorovitost, negativismus, lži, v případě asociálního chování alkoholismus, záškoláctví, toxikomanii, útěky, toulky, tabakismus, demonstrativní sebepoškozování, gamblerství, popř. prostituci, kdy jedinec poškozuje spíše sebe než okolí. V případě antisociálního chování (závažné protispolečenské jednání zahrnující veškerou trestnou činnost - krádeže, loupeže, vandalství, sexuální delikty, zabití, vraždy), jež navazuje na asociální formu chování, je obtížná nápravná péče v důsledku fixace poruch a velká pravděpodobnost recidiv, ačkoli se v rámci terciální prevence snažíme těmto recidivám předejít a pomoci těmto jedincům v resocializaci.

 

Charakteristické znaky delikvence mládeže

Trestná činnost dětí a mladistvých se v mnoha ohledech liší od trestné činnosti ostatních věkových skupin pachatelů. To je dáno stupněm psychického a somatického vývoje, vlastnostmi, zkušenostmi i motivy k páchání trestné činnosti. Mládež páchá trestnou činnost častěji se spolupachateli a ve skupině. Trestná činnost je ve většině případů páchána živelně pod vlivem momentální situace (převládá emotivní motivace oproti rozumové). Impulsem pro trestnou činnost je v řadě případů alkohol, případně jiná návyková látka zvyšující agresivitu a nepřiměřené reakce. Příprava trestné činnosti je nedokonalá, obvykle schází prvek plánování, častá je i nedostatečná příprava vhodných nástrojů ke spáchání trestného činu. Trestná činnost se vyznačuje neúměrnou tvrdostí, která se projevuje devastací, ničením předmětů a znehodnocením zařízení. 

Některé znaky způsobu spáchání trestné činnosti souvisejí se somatickými znaky pachatele, např. vyšší rychlostí pohybu, mrštností, obratností, menší postavou a nižší váhou. Výběr předmětu útoku je určován jiným hodnotovým systémem než u dospělých. Mladí pachatelé často odcizují předměty, které momentálně potřebují, nebo které se jim vzhledem k věku líbí (např. automobily, motocykly, videa, televizory, oblečení, zbraně, nože, alkohol, cigarety, léky apod.). Věci získané z trestné činnosti bývají rozdělovány ve skupině. Finanční prostředky se zpravidla utrácejí společně. Při dělení je patrná hierarchie a podíl na spáchané trestné činnosti.

 

ZÁKLADNÍ POJMY Z TRESTNÍHO ZÁKONÍKU

 http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/

§ 13 Trestný čin

(1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
(2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

Zavinění

§ 15 Úmysl

(1) Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel

a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

 

§ 16 Nedbalost

(1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel

a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.

 

§ 17 Zavinění k okolnosti zvlášť přitěžující

K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne,

a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné, nebo
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl.

Pachatel, spolupachatel a účastník trestného činu

§ 22 Pachatel

(1) Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná.
(2) Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala.

§ 23 Spolupachatel

Byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
 

§ 24 Účastník

(1) Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně

a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),
b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo
c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).

(2) Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
(3) Trestní odpovědnost účastníka zaniká, jestliže dobrovolně upustil od dalšího účastenství na trestném činu a

a) odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, nebo
b) učinil o účastenství na trestném činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému.

(4) Je-li na činu zúčastněno více osob, nebrání zániku trestní odpovědnosti účastníka, který takto jednal, je-li čin spáchán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení.
(5) Ustanovení odstavců 3 a 4 se nevztahuje na trestní odpovědnost účastníka za jiný trestný čin, který již jednáním uvedeným v odstavci 1 spáchal.
 

§ 25 Věk

Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.

 

TRESTY

Slovo trest je jedno z těch mnoha slov, jejichž význam je každému zdánlivě zřejmý. Trestem může být odepření možnosti dívat se na televizi, stejně jako zbavení svobody pohybu či v˙krajním případě i života.

Tradiční model uplatňování spravedlnosti

Po dlouhou dobu byla představa trestu v˙justici i mezi laickou veřejností redukována převážně na trest odnětí svobody, který izoluje odsouzeného od ostatní společnosti a brání mu tak v dalším pokračování v trestné činnosti.

 

Obnovující justice

Je jedním z˙moderních myšlenkových proudů, který se pokouší o hledání řešení nejen tohoto problému, ale i o duchovní obrodu celého trestního systému.

Rysy/aspekty obnovující justice
V praktické rovině je kladen důraz na využití vyjednávání (mediace) mezi obětí a pachatelem. Ta ve vhodných případech umožňuje, aby trestným činem dotčení lidé měli sami možnost se podílet na nalézání podoby spravedlnosti, na obnovení konfliktem narušeného společenského vztahu.
Velký význam je přisuzován i využívání alternativních trestů, které dávají odsouzenému možnost vyhnout se, či účinně omezit důsledky stigmatizace záznamu v˙Rejstříku trestů a nevytrhávají jej z jeho rodinného a sociálního prostředí. Odsouzený se tak nedostává do kontaktu s˙vězeňskou subkulturou a je mu nabídnuta příležitost aktivně odčinit své provinění.
Restorativní přístup neodmítá apriori tradiční sankce spojené s odnětím svobody. Chce tam, kde je to možné, nabídnout pachatelům šanci své provinění aktivně odčinit a vrátit se k běžnému životu bez zkušenosti s pobytem za mřížemi.

 

ALTERNATIVNÍ TRESTY A OCHRANNÁ OPATŘENÍ

Ochranná opatření 

§ 98 Druhy ochranných opatření

(1) Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova.
(2) Ukládání ochranné výchovy upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže.
(3) Ochranné léčení nelze uložit vedle zabezpečovací detence.

 

Druhy alternativních trestů


Charakteristika:
Alternativním trestem je v zásadě každý trest, při kterém nedochází k omezení osobní svobody odsouzeného.

 

Alternativní tresty v užším pojetí:

  • Podmíněné odsouzení spočívá v podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu od jednoho do pěti let. Podmíněně odložit lze pouze trest odnětí svobody v trvání do dvou let. Podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení a povinnosti (např. podrobit se výcviku pro získání zaměstnání, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, léčení závislosti na návykových látkách, zdržet se návštěv nevhodného prostředí a styku s určitými osobami, zdržet se hazardních her atd.) nebo povinnost nahradit škodu, kterou pachatel trestným činem způsobil. (viz § 58-60 tr.z.)
  • Podmíněné odsouzení s dohledem, kterým soud podmíněně odloží na zkušební dobu od jednoho do pěti let výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující tři roky. Soud nad pachatelem zárověn vysloví (probační) dohled, který spočívá v pravidelném osobním kontaktu pachatele s pracovníkem Probační a mediační službou. Obdobně jako u podmíněného trestu může uložit přiměřená omezení a povinnosti. (viz § 60a-60b tr.z.)
  • Trest obecně prospěšných prací spočívá v povinnosti pachatele odpracovat osobně a bezplatně ve svém volném čase soudem stanovený počet hodin (v rozmezí 50 - 400 hodin). Práce má být vykonávána ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. (viz § 45 tr.z.)

Alternativní tresty v širším pojetí:

  • Peněžitý trest ve výměře od dvou tisíc korun do pěti milionů korun českých, pokud pachatel získal nebo chtěl získat trestným činem majetkový prospěch, popř. u méně závažných trestný činů, pokud není třeba ukládat trest odnětí svobody. Současně s uložením peněžitého trestu ukládá soud tzv. náhradní trest odnětí svobody do dvou let, pokud by peněžitý trest nebyl zaplacen. (viz § 53-54 tr.z.)
  • Trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, pokud se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností, např. při řízení automobilu, při výkonu určitého povolání (lékaře, policisty, účetní atd.). (viz § 49-50 tr.z.)
  • Trest vyhoštění, který se ukládá pouze cizincům, kteří nemají na území republiky povolen dlouhodobý pobyt ani jim nebyl poskytnut azyl, a znamená zákaz zdržovat se po dobu jednoho roku až deseti let nebo na dobu neurčitou na území ČR. (viz § 57 tr.z.)
  • Trest zákazu pobytu na jeden rok až pět let v místě, kde pachatel spáchal nebo opakovaně páchá trestnou činnost; nelze však zakázat pobyt v místě, kde má občan trvalý pobyt. (viz § 57a tr.z.)
  • Trest propadnutí majetku, který je ukládán buď pachatelům, odsuzovaným za zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pokud uložení jiného trestu není třeba. (viz § 51-52 tr.z.)
  • Trest propadnutí věci, která byla získána trestným činem nebo byla ke spáchání použita. (viz § 55-56 tr.z.)

 

PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBA ČR

Probační a mediační služba ČR (dále PMS) je státní institucí (tzv.organizační složka státu).

Pracovníci služby (probační úředníci a asistenti) jsou v nezávislém postavení vůči soudům i státním zastupitelstvím , byť k započetí jejich aktivit je vždy nezbytný souhlas příslušného státního zástupce či soudce.

Struktura umístění středisek PMS kopíruje místa působnosti okresních soudů České republiky.

Veškeré služby poskytované probační a mediační službou jsou zdarma a hradí je stát.

Co je náplní činnosti Probační a mediační služby?

Základní činnosti PMS se dají rozdělit do tří hlavních oblastí:

  • zprostředkování - vyjednávání
  • získávání informací-podkladů,
  • kontrola

 

Kdo je probační úředník?


Probačního úředníka lze charakterizovat jako sociálního pracovníka působícího v oblasti trestní justice, který splňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady spočívající v absolvování vysoké školy humanitního směru, zvláštního kursu zaměřeného na rozšíření právních znalostí a rozvoj komunikačních dovedností. Při výkonu své funkce je povinen se řídit zákony a pokyny předsedy senátu, samosoudce či státního zástupce. Je aktivní ve všech fázích trestního řízení a pracuje s obviněným i poškozeným.
Působí z podnětu soudu či státního zastupitelství, ale jeho aktivitu mohou rovněž iniciovat obviněný, poškozený či jejich blízcí. V takovém případě je ovšem nutný dodatečný souhlas soudce nebo státního zástupce.

Probace

(lat. probare : tj. zkoušeti, ověřovati)

definice
Dle zákona § 2 odst. 1 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě je probace organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným (dále jen "obviněný"), kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů.

Z této citace jednoznačně vyplývá, že probace není vnímána pouze jako souhrn určitých sankčních opatření, ale také jako široká škála služeb, aktivit a činností, které Probační a mediační služba v˙souvislosti s˙výkonem "alternativ" zajišťuje.
Do oblasti probace také patří příprava podkladů pro možné uplatnění některého z "odklonů", zpracování zpráv o osobě a aktuální životní situaci obviněného či o způsobu náhrady škody, stejně jako realizace dohledu nad podmíněně odsouzeným.

 

Mediace

(lat.medius, median: tj. střed, prostřední )

definice

Zákon o PMS (§ 2 odst.2) mediaci charakterizuje jako mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnosti směřující k urovnání konfliktního stavu a vykonávané v˙souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného.

Mediace představuje neformální proces usilující o urovnání konfliktu spojeného s konkrétním trestným činem mimosoudní cestou. Výsledkem úspěšné mediace je nejen urovnání sporu a odčinění způsobených škod, ale i splnění zákonných podmínek, které umožňují soudu uplatnit některý z˙alternativních způsobů řešení trestní věci.

Mediátor se snaží o zprostředkování vzájemné komunikace mezi stranami o problematických tématech a podporuje je v hledání přijatelných řešení, které přispějí k vyjasnění a urovnání sporné situace mezi nimi.
Standardní mediace v trestním řízení má obvykle podobu nejprve oddělených setkání mediátora s oběma stranami a pokud to situace umožňuje, tak následně dochází k přímému setkání obou stran za přítomnosti mediátora. V˙případech, kdy je situace pro některou ze stran natolik obtížná, že nelze takovéto přímé setkání uskutečnit, lze vyjednávání vést pouze skrze mediátora (tzv.nepřímá mediace).

úlohou mediátora je
napomáhat poškozenému i pachateli urovnat vzniklý konflikt, vyjasnit situaci a hledat způsoby vyrovnání. Jeho postoj k oběma stranám je vyvážený a neutrální. Jeho úkolem není nabízet řešení situace, to je vždy ve výhradní kompetenci vyjednávajících, ale směřovat probíhající vyjednávání k˙podstatným otázkám a hledání řešení.

výhody mediace

  • aktivní účast poškozeného a pachatele na urovnání konfliktu
  • kratší doba potřebná pro vyřešení stíhané věci
  • možnost objasnění příčin sporu
  • nalezení řešení vyhovujícího oběma stranám, nahrazení škody
  • eliminace negativních emocí či obav vyvolaných trestným činem

 

 

Zdroj: Sdružení pro probaci a mediaci v justici (www.spj.cz), Trestní zákoník, Informační servis ministerstva vnitra (http://www.mvcr.cz/aktualit/sdeleni/2001/delikven.html)
Poslední aktualizace Markéta Žáková, srpen 2015.
 

 

Komentáře

Re: Autor

Dobrý den,

článek byl zpracován podle informací z uvedených zdrojů v roce 2005, poté byl několikrát aktualizován. Bohužel autor původního článku zde není uveden, jednalo se o zaměstnance NICM, ale není již možné tuto informai dohledat.

 

S pozdravem

Petra Maříková

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
1
2
3
4
5
6
7
 
 
 
 
 
 
 
8
9
10
11
12
13
14
 
 
 
 
 
 
 
15
16
17
18
19
20
21
 
 
 
 
 
 
 
22
23
24
25
26
27
28
 
 
 
 
 
 
 
29
30
31
1
2
3
4